Jak správně sbírat kůru stromů

Sběr kůry stromů zní jednoduše, ale ve skutečnosti je to jedna z věcí, kde se člověk může snadno splést. Když nevíme, jak na to, můžeme strom zbytečně poškodit, a přitom to vůbec není potřeba. Stačí pochopit pár základních principů. V tomhle článku si ukážeme, odkud kůru brát, kdy je správný čas a jak ji sbírat, aby to bylo šetrné ke stromu i smysluplné pro nás.

Když jsem se poprvé sama pustila do sběru kůry stromů, zjistila jsem, že na internetu skoro nejsou žádné srozumitelné návody, jak to vlastně dělat. Věděla jsem, že se kůra používá v bylinářství, ale praktický postup nikde. A úplně první, co mě logicky napadlo? Vzít kůru z kmene stromu. Což je přesně ta základní chyba, která může strom vážně poškodit. Tenhle článek vznikl právě proto, abychom si ujasnili, odkud kůru brát, kdy ji sbírat a jak to dělat tak, aby strom zůstal zdravý a my získali kvalitní léčivý materiál.

Sběr kůry stromů správně: proč na způsobu záleží

Kůra není jen „obal“ stromu. Chrání ho před vysycháním, škůdci a infekcemi a zároveň se podílí na transportu živin. Každé poškození je pro strom otevřená rána. Pokud bychom kůru sbírali špatně, může to strom oslabit v dalším růstu. Právě proto je potřeba vědět, jak sbírat kůru tak, abychom stromu neublížili.

Kdy sbírat kůru stromů: jaro a podzim jako hlavní období

Nejčastější doba sběru je brzy na jaře a potom znovu na podzim. V těchto obdobích se v stromu výrazně pohybuje míza. Na jaře proudí směrem vzhůru do větví a pupenů, na podzim se vrací zpět ke kořenům. Právě tehdy jde kůra z mladších částí stromu oddělit nejsnáze. Ve stejném období, na podzim a brzy na jaře, sbíráme i léčivé kořeny bylin.

Kalendář je ale jen orientační. Každý rok je jiný a záleží na počasí i lokalitě. Mnohem spolehlivější je sledovat samotný strom: na jaře si všímat nalévání pupenů, na podzim celkového zpomalení vegetace. Když kůra jde sloupnout snadno a je uvnitř vlhká, jsme ve správném čase.

Odkud kůru nikdy nesbírat: kmen živého stromu

Tohle je pravidlo, které stojí za to zopakovat: kůru nesbíráme z kmene živého stromu. Odstranění kůry kolem kmene může přerušit transport živin a strom postupně odumře. I menší zásahy do kmene jsou pro strom velká zátěž. Dobrá zpráva je, že kmen vůbec nepotřebujeme. Nejlepší a nejšetrnější materiál získáme z větví.

Odkud kůru sbírat: větve, proutky a spadlé dřevo

Kůru bereme hlavně z mladých větví a proutků. Nejlépe z jednoletých větviček, které bývají tmavší, lesklejší a poznáme je i na dotek. Ideální jsou větve přibližně síly malíčku, které mají v průměru do 1 centimetru. Na běžnou spotřebu nám stačí 2-3 větvičky, opravdu není potřeba strom „oškubat“. Bereme raději trochu z více stromů než hodně z jednoho. Strom si zásahu skoro nevšimne a místo zůstane zdravé i do budoucna.

Dobrá příležitost je i po větru nebo po prořezu stromů. Čerstvě spadlé nebo ořezané větve jsou pro sběr ideální a strom kvůli nim netrpí, protože o ně už stejně přišel. Pokud se dostaneme k čerstvě pokácenému stromu, dá se využít i ten, ale jen krátce po pokácení. Strom kvůli kůře nikdy nekácíme.

Jak sbírat kůru stromů, abychom strom nepoškodili

Když sbíráme kůru, chováme se ke stromu jako při rozumném prořezu, ne jako kdybychom z něj chtěli urvat co nejvíc. Pracujeme s ostrými nástroji, aby řezy byly čisté, a bereme takové větve, které stromu neuškodí. Dobré jsou třeba větve poškozené, slabé nebo ty, které se o sebe třou. Pomáhá držet se pár jednoduchých zásad:

• bereme jen tolik, kolik opravdu využijeme
• rozložíme sběr mezi víc stromů
• sbíráme v čistém prostředí, ne u silnic a znečištění
• používáme ostré nástroje jako nůžky na větve nebo pilku, větve nelámeme

Jak kůru z větví sloupnout

Když přineseme větvičky domů, nejdůležitější je zpracovat je co nejdřív. Čerstvá kůra jde dolů mnohem snáz než stará a vyschlá. Ideální je loupat ji ještě ten den, maximálně druhý den po sběru. U mladých větví většinou zjistíme, že kůra drží jen lehce. Strom je v období proudění mízy a vnitřní vrstva je vlhká, takže se kůra odděluje skoro sama.

Postupujeme jednoduše:

• větvičku si zkrátíme na pohodlné kusy do ruky
• lehce ji nalomíme nebo nařízneme na jednom místě
• prsty nebo nožem kůru nadzvedneme
• stáhneme ji v proužku podél větve

U opravdu mladých proutků často ani nepotřebujeme nůž. Stačí větvičku ohnout, kůra praskne a jde stáhnout v pásku. V tu chvíli bereme spolu s vnější jemnou kůrou i zelenou vnitřní vrstvu, a to je v pořádku. Právě tahle část obsahuje nejvíc účinných látek. Když pracujeme s o něco silnější větví, pomůže lehký podélný řez nožem. Neřežeme hluboko do dřeva, jen narušíme kůru, aby šla stáhnout. Pak ji sloupneme podobně jako slupku z větvičky.

Pokud narazíme na větev, kde kůra drží pevně a musíme ji „dolovat“ po kouskách, je to signál, že:

• větev je stará
• strom nebyl ve správném období
• materiál už je přeschlý

Jak kůru sušit a skladovat

Oloupanou kůru ještě pořežeme na menší kousky a hned rozložíme v tenké vrstvě na suché, větrané místo. Čerstvá kůra je vlhká a kdyby zůstala na hromádce, snadno zplesniví. Sušíme ji rozprostřenou, ideálně na papíře nebo síťce, a necháme ji opravdu dobře proschnout. Můžeme také použít sušičku do 50 °C.  Správně usušená kůra je křehká, lehká a láme se. Nesmí být gumová, v takovém případě ještě není dobře proschlá. Dobře usušenou kůru sladujeme ve sklenici a vždy si ji popíšeme, druh stromu a datum sběru. Z usušené dubové kůry si pak můžeme připravit třeba dubové kapky.

Nejčastější chyby při sběru kůry stromů

Začátečníci opakují pořád stejné omyly: berou kůru z kmene, sbírají ve špatném období, používají tupé nástroje nebo vezmou z jednoho stromu víc, než je rozumné. Častá chyba je také sběr z míst u silnic nebo znečištěných lokalit. Když si tyhle chyby pohlídáme, máme napůl vyhráno.

Závěr

Když si shrneme celý postup, sběr kůry je vlastně jednoduchý. Sledujeme strom, počkáme na správné období, bereme jen mladé větve a pracujeme čistě. Kůru zpracujeme co nejdřív, rozložíme ji na sušení a uložíme tak, aby vydržela v dobré kvalitě. Jakmile si to člověk jednou vyzkouší v praxi, rychle zjistí, že to není složité, jen je potřeba vědět, co děláme a proč.